Soutěž verbířů
 

Nedílnou součástí Kraje beze stínu je soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku regionu Hanácké Slovácko, která se poprvé v Krumvíři konala v roce 1989. Soutěž je vždy veřejná a odborná porota hodnotí předzpěv, tanec a také vzhled kroje. Zúčastnit se mohou amatérští tanečníci od věku 15 let. Vítěz soutěže postupuje do finále na MFF ve Strážnici. Soutěžící, kteří se umístí na druhém až šestém místě, postupují do předkola soutěže na MFF ve Strážnici. Více o pravidlech soutěže se můžete dozvědět  zde:  Statut soutěže verbířů.

Slovácký verbuňk byl zapsán 25. listopadu 2005 organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Tento mužský lidový tanec se tak stal první oceněnou nemateriální památkou naší země a zařadil se mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa. Tanec byl oceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň a byl označen za výraz kulturní identity celé oblasti Slovácka.

Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz, neboť ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z tanečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tj. najímání, ucházení se) a z praxe náboru do vojenské služby. Slovácký verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, dále taneční část pomalou a taneční část rychlou.

Verbuňk Hanácko-slovácký je v severních obcích regionu ovlivněn sousedním Kyjovskem a v jižních Břeclavskem, proto zde má dvě varianty. Na severu postrádá pomalou taneční část a začíná částí středního tempa. Podobně tomu bylo dříve i na jihu, ale tam se nyní stále více prosazuje před část středního tempa i část pomalá. Tanec v obou částech tohoto kraje má umírněný charakter, nebohatý na taneční figury. Tanečníci mají při tanci tělo zpříma, hlava bývá poněkud skloněna ke sledování nohou. Bohatě zdobený klobouk svobodných je těžký a při skloněné hlavě by mohl spadnout, proto ho někteří chlapci při verbuňku a cifrování drží v ruce, což se rozšířilo teprve v poslední době. Na dlouhé pentle, které jsou rovněž součástí kroje svobodných, tanečníci neberou ohled, jen někteří zcela výjimečně při dřepových figurách, kterých však užívají málo. Pomalý či lépe středně rychlý tanec je lehký, taneční prvky směřují do výšky. Ve všech částech tance jsou kolena spíše při sobě, převládají figury drobné, většinou s pohybem nohou od kolen dolů, velmi často zkřižmo, občas prostřídané výskoky s ohnutím jedné nebo obou nohou zánožmo pod tělo, obvykle s potleskem o holeň nebo opatek holínky.